Extrémně vzácná odrůda s písmenem série, kterému předchází číslo 3.
Jedná se bezesporu o nejvzácnější odrůdu a je to poprvé, co se na našich aukcích objevila v neohnutém stavu podle kresby.
Papír má přirozeně krémovou barvu.
Bankovka opatřená certifikátem PMG se stupněm 64.
Bez EPQ z důvodu nalepené značky.
Položka, která v prezentovaném stavu dochování chybí v naprosté většině sbírek komunistických bankovek!
V roce 1944 se polské země dostaly pod sovětský vliv. V roce 1944, po vyhnání německých vojsk za řeku Vislu, byl zorganizován nový měnový systém. Vzhledem k pokračující válce nebyl návrat Polské banky z Londýna možný a komunistické úřady nesouhlasily se zachováním činnosti emisní banky v Polsku. Koncem srpna byl zřízen Ústřední pokladní fond, který vydával papírové zloté s datem emise 1944. Kurz zlotého byl vyrovnán s kurzem rublu. V polovině ledna 1945 byla založena Polská národní banka, která převzala povinnosti centrální banky. Při výměně zlotých emisní banky v Polsku za zloté NBP bylo povoleno vyměňovat v poměru 1:1 částku 500 zlotých za každou dospělou osobu.
Aby se v zemi obnovila tržní rovnováha mezi peněžním oběhem, mzdami a cenami, byla nutná druhá měnová reforma. O její potřebě se začalo uvažovat v roce 1947. Tehdy byla zahájena příprava nových měnových znaků v podobě mincí a bankovek, které měly být uvedeny do oběhu.
Měnovou reformu zavedl Sejm zákonem z 28. října 1950. Tehdy byla zavedena nová peněžní jednotka s paritou 1 zlotý = 0,222168 gramu ryzího zlata. Vztah hodnoty polské měny k hodnotě zlata byl čistě teoretický, neboť reforma z roku 1950 přerušila tradici peněz krytých zlatem. Parita polské měny stanovená v roce 1950 formálně přetrvala až do roku 1982, kdy byla zrušena. Zákon stanovil, že mezi 30. říjnem a 8. listopadem 1950 budou všechny poválečné bankovky v oběhu vyměněny za nové s datem 1. července 1948. Stávající peníze přestaly být zákonným platidlem 29. října 1950.
Výměna peněz z roku 1950 nebyla nijak omezena, ale byla stanovena velmi krátká lhůta pro výměnu. Došlo k ní v poměru 100 starých zlotých za 1 nový zlotý. V roce 1950 se ceny a mzdy přepočítávaly kurzem 100:3. Zavedení takového poměru starých zlotých k novým zlotým při výměně mělo za následek výrazné snížení reálné hodnoty peněz v držení obyvatelstva. Provedení měnové reformy v roce 1950 mělo zabránit inflaci a zvýšit kupní hodnotu zlotého.
Složení averzů papírových peněz vydaných 15. července 1947 se liší od averzů vydaných 15. ledna a 15. května 1946. Na těchto nominálech je vidět symetrie složení vzhledem ke svislé ose. Stejně jako na dřívějších emisích byl ideologický náboj nominálu 20 zl. umístěn na reversu. Ve střední části přední strany bankovek nominálních hodnot: 100, 500 a 1 000 zlotých jsou zobrazeny klasické postavy v sošných pózách symbolizující: zemědělství, námořní hospodářství a těžký průmysl. Stejně jako u papírových peněz série z roku 1946 jsou na rubových stranách vyobrazení ve stylizovaných rámečcích. Pohledy z reverzů doplňují postavy z aversů.
