Krásný krakovský ortel z doby švédské okupace města.
Neobíhaná odrůda, s iniciálami IC Jana Czamera, charakteristickými pro tento ročník.
Stopy justunkce na povrchu averzu a reverzu, ale dobře a centrálně ražený s krásnou reprodukcí detailů známky, zejména na portrétu. Čerstvý exemplář s krásným mincovním zrcadlem zachovaným na obou stranách. Drobné odštípnutí desky.
Mince v plně mincovně čerstvém stavu.
Průměr 28 mm, hmotnost 5,47 g.
Za Jana Kazimíra se orty razily v devíti mincovnách: v pěti korunovačních (Bydgoszcz, Wschowa, Poznaň, Krakov, Lvov), v litevské (Vilnius) a ve třech městských (Gdaňsk, Toruň, Elbląg). Nejhojnější mincovní produkce byla rozvinuta v Krakově a Bydhošti. Z hlediska ikonografie naopak vynikaly mincovny ve Wschowě a Lvově. První díky vyobrazení krále ve starobylé zbroji a s vavřínovým věncem na hlavě (místo koruny), druhá díky primitivismu kresby, spojované spíše s lidovým uměním než s činností státní mincovny. Litevské mince byly raženy až od roku 1664. Z městských mincí jsou nejvzácnější, a proto sběrateli nejvyhledávanější, mince z Elblągu. První emise ortů Jana Kazimíra vycházely z ordonance z roku 1650. Mince byly raženy ze 14karátového stříbra, vážily v průměru 5,607 g a obsahovaly 4,906 g čistého kovu. V roce 1654 byl standard orty mírně snížen. Tehdy byl vzorek stříbra stanoven na XI lotu, hmotnost jednoho kusu na 6,726 a obsah ryzího stříbra měl činit 4,626 g. V té době se již stříbrné mince vyráběly v různých měnách. V roce 1656 došlo k další změně - respektive vzorek stříbra byl stanoven na XI. lutnu, hmotnost na 6,308 g a obsah ryzího stříbra na 4,337 g. Nebyla to poslední změna standardu orty. Od roku 1657 platily tyto hodnoty: zkouška XII lav, hmotnost - 5,312 g, ryzí stříbro - 3,984 g. Poslední změnu přineslo nařízení z roku 1658 (nejtrvalejší z mincovních zákonů Jana Kazimíra). Ten přijal pro orty vzorek stříbra XŁ, průměrnou hmotnost mince 6,308 g a obsah ryzího stříbra 3,943 g.
