Medaile Fridricha Loose, ražená k zahájení čtyřletého Sejmu. Na základě jeho zákona z roku 1789 se pruský král Fridrich Vilém II. zavázal dát Poniatowskému k dispozici stotisícovou armádu na obranu proti vojskům Kateřiny II.
Medaile, kterou pruský král Fridrich Vilém II. předal králi a maršálům konfederačního Sejmu.
Zdravý exemplář ve staré, přirozeně tmavé patině.
Averz: socha krále Sobieského na koni podobná té, která stojí ve varšavském parku Lazienki, pod nohama koně leží Turek, na jedné a druhé straně štíty a znaky vítězství, na levém štítě nápis: Na druhém štítě polský nápis: JOHANNI III R P M D L PATRIAE SOCIORUMQUE DEFENSORI MDCLXXXVI NOBIS EREPTO S A R MDCCLXXXVIII (Janovi III, králi polskému, velkoknížeti litevskému, obránci vlasti a spojenců, roku 1686 vydáno, králi Stanislavu Augustovi roku 1788), na druhém štítě polský nápis: Janu III K P W X L Oyczyzna a Socius obránce, kterého jsme ztratili 1696 S A K 1788, v části CONCORD COMIT CONVOC MDCCLXXXVIII (Souhlas shromážděného Sejmu 1788).
PRISCA VIRTUTE FELIX (Štěstí z dřívější udatnosti)
Reverz: Génius polského království v podobě ženy, držící tasený meč a štít, na němž jsou erby Polska a Litvy, u nohou hromada zbraní, v úseku AUCTO EXERCITU MDCCLXXXIX (Za rozmnožení vojska 1789), při okraji podstavce jméno mincmistra D. LOOSE.
PROPRIO MARTE TUTA (Bezpečně s vlastní zbraní)
Průměr 51 mm, hmotnost 58,37 g
Edward Raczyński o tomto předmětu píše následující: "Sejm zahájil 6. října 1788, svázán konfederačním uzlem, pod štábem Stanisława Małachowského a kněze Mgr. Kazimierza Sapiehy, na sedmém zasedání 20. října jednomyslně vyhlásil: Sto tisíc vojáků. - Všeobecná radost členů Sejmu a četných diváků v tom viděla budoucí štěstí země a její ustálenou existenci. Hlas krále, který zazněl brzy po tomto usnesení, je výmluvností srdce a sluší se jej sem umístit.
"Jestliže jsem pocítil pravdu, že přebytek nebo smutek či radost svazuje rty a brání citům, aby se objevily v celé své síle, pak vskutku v této chvíli ji prožívám nejpravdivěji a s největším uspokojením. Můj drahý a oblíbený národe! Jak ti mám vyjádřit své pocity... napadají mě slova, ale nemohu najít žádná, kterými bych vám mohl důrazně vyjádřit svou radost a vděčnost. - Tento den se zapíše do našich dějin jako den, který ještě nebyl praktikován, aby byl učiněn takový impuls, taková shoda srdcí a myslí, tak důležitý čin. Díky Bohu Nejvyššímu, že ráčil vdechnout občanským myslitelům ducha horlivosti a jednomyslnosti. Děkujme co nejsilněji Pánu zástupů, bez jehož pomoci bychom nemohli vykonat nic dobrého. A poté, co jsme poděkovali, ho požádejme, aby nám dal světlo, abychom vymysleli prostředky k uskutečnění toho, co jsme právě rozhodli. Neboť štěstí naší vlasti bude od této chvíle vzkvétat. Nezáviďme statkům, které nám darovalo narození nebo okolnosti. Omezme zbytečnosti. Nešetřeme na vymýšlení způsobů a prostředků, jak co nejrychleji uskutečnit dílo, které jsme tak úspěšně započali. S tímto vědomím bych se rád zeptal maršálů prvních dam, zda již mají ve spisech nějaké návrhy vhodné k tomuto účelu. A pokud jsou připraveny, přistupme k nim a vymysleme co nejdříve zdroje finančních prostředků, kterými bychom zaplatili dychtivou touhu národa vidět se silným a šťastným. Miluji tento národ... Ochotně bych za něj položil život.... Ale dejte mi způsoby, abych se vyrovnal vašemu zápalu, drahý a oblíbený národe! Snaž se dokončit tak dobře, jak jsi začal.... Opravdu prožívám, že jsou v tom slzy radosti; rád bych vám prozradil, co cítím v této chvíli, ale bujnost, v níž mě vidíte, mi nedovoluje mluvit... Nemám slov. Jediné, o co vás žádám, je, abyste spojili své úsilí při hledání finančních prostředků a dotáhli do konce to, co jste tak šťastně začali.
Poté, co Stanislav August poctil sochu Sobieského, postavenou na vlastní náklady, další medailí, věnoval tuto souhlasu shromážděných stavů a rozmnožení armády.
