Variace s erbem lišky s hrotem kopí.
Předposlední ročník Batoryho vilniuských trojáků.
Po velké měnové reformě Zikmunda Starého nastalo několik desetiletí trvající období stagnace, které se časem změnilo v měnový chaos. Na prahu vlády Stefana Batoryho byly v oběhu mince posledních dvou Jagellonců i mince cizí. Pro nového krále bylo nezbytné udělat v měnových záležitostech pořádek. Velká reforma Štefana Batoryho z let 1578-1580 je jednou z nejdůležitějších v dějinách polského mincovnictví. Zahrnovala mimo jiné: emisi stabilních a plnohodnotných peněz, propojení měnového systému republiky s císařským systémem a konečné zavedení polsko-litevské měnové unie. Systém zavedený v roce 1580 fungoval až do konce vlády Stefana Batoryho a značnou část vlády jeho nástupce (do roku 1601). Za vlády Štefana Batoryho byly v provozu tyto mincovny: korunní (Olkusz, Poznaň), litevská (Vilnius), pruská (Malbork) a městská (Gdaňsk, Riga). Litevské dvoudolarovky navíc vydávala kurlandská mincovna v Mitavě, zatímco korunní tolary a dukáty razil král v sedmihradské mincovně v Nagy Banyi. K ražbám spojeným s vládou Stefana Batoryho patří také mince z obléhání Gdaňska z roku 1577.